ŽIVOT JE ŠKOLA

______________________________________________

Sanskrtské slovo „karma“ znamená „osobnost“, „charakter“ a také „čin“, „skutek“ nebo také „osud“; neboť stejná příčina, která vtiskne člověku jeho charakter, způsobí také jeho skutky a ty se pak k němu vrátí zpět a jsou jeho osudem.

        Takto toto jediné sanskrtské slovo vyjadřuje hlubokou pravdu, že osobnost jako taková vytváří svůj vlastní osud skrze své skutky. Proto je osud vždy věrným odrazem osobnosti.

_______________________________________________

Starý indián vyprávěl svému vnukovi o boji, který probíhá uvnitř každého
člověka. Řekl mu, že takový boj se dá přirovnat ke krutému souboji dvou vlků.

Jeden z nich je zlý - je to závist, žárlivost, smutek, sobectví, nenávist, hrubost, sebelítost,
domýšlivost a ego.

Ten druhý je dobrý - je to radost, láska, pokoj, naděje, vyrovnanost,
skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra.

Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvilce se zeptal: "A který z nich vyhraje?"

Starý indián odpověděl: " Přece ten, kterého krmíš!"

_______________________________________________

"Dřív než někoho odsoudíš, obuj si jeho boty a projdi si jeho cestu, pociť jeho slzy, zažij jeho bolest, radost, klopýtni na každém kameni, na kterém on klopýtl a za každým vstaň a jdi dál, tak jak to udělal i on.. Až potom.... Teprve až POTOM můžeš jeho chování soudit a tvrdit, že ho ZNÁŠ...!!!." 
____________________________________________________________

 

_________________________________________________

 Dostal jsi tělo. Můžeš je mít rád nebo je nenávidět, ale je Tvou
jedinou jistotou, že je budeš mít až do konce života.

Jsi zapsán na plný úvazek do neformální školy, která se nazývá
,,Život na planetě Zemi". Každá osoba a událost je Tvůj vesmírný
učitel.

Neexistují chyby, jen lekce. Růst je proces experimentování. Prohra
je součástí tohoto procesu, stejně jako úspěch.
 

Každá lekce se v různých formátech opakuje, dokud ji nepochopíš.
Pak teprve můžeš postoupit dál.
  Pokud svou lekci odmítneš, vrátí se Ti zpět - avšak v drsnější
podobě.
Že jsi učební látku pochopil poznáš podle toho, že se změnilo tvé
chování. Moudrost je cvik. Trocha něčeho je lepší, než spousta
ničeho.
 

Ostatní lidé jsou jen Tvými zrcadly. Nemůžeš milovat nebo
nenávidět něco na někom, aniž to neodráží to, co miluješ nebo
nenávidíš na sobě.

Vlastnosti, kterých jsme se zbavili, u druhých lidí tolerujeme.

Vlastnosti, které nenávidíme u druhých, jsou ve skutečnosti naše přítomné vlastnosti,
kterých se chceme podvědomě zbavit a naivně si myslíme,

že ukázkou nenávisti a odporu ukazujeme svou morální bezúhonnost. 

 

Jak myslíš, tak se stane. Čiň jiným tak, jak bys chtěl, aby oni činili Tobě.

Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.

S životem je to jako s hrou. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, nýbrž na tom, jak se hraje.

Až se všichni lidé přestanou chovat „normálně“, změní se Země v ráj. 

Jiskřičky štěstí v očích druhých rozžehneš jedině svým vlastním Světlem. 

Maminka může být láskyplná k dítěti jen tehdy, je-li láskyplná k sobě.

____________________________________________ 

Rozhovor dvou miminek v děloze 

 - Věříš v život po porodu?

- Určitě, něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šnůra. Něco ti řeknu, život po porodu je vyloučený - pupeční šnůra je už teď moc krátká.

- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Tunel, na jeho konci světlo...

- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí - a vůbec, život není než velká stísněnost v temnotě.

- No, já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

- Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?

- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli.

- Tomu nevěřím. Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není.

- Ale někdy, když se ztišíme, můžeme ji zaslechnout, jak k nám promlouvá. Víš, já si myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

 __________________________________________________

"Snad dnes přijde vnitřní klid. Možná věříš, že jsi přesně tam, kde jsi chtěla být. Možná jsi nezapomněla na ten nespočet možností, které se rodí z víry v sebe a druhé. Snad užíváš dary, které jsi dostala a předáváš lásku, která ti byla dána. Snad jsi se sebou spokojená právě taková, jaká jsi. Nech tuto vědomost, ať se ti usadí v kostech a dovol své duši svobodu zpívat, tančit, chválit a milovat. Je tu pro každého z nás."  

_________________________________________________

 

"Jak musí někdo hledat spojení s Bohem?"

"Čím víc je to hledání rozbouřené, tím větší je vzdálenost mezi tebou a Jím."

"A co můžeme dělat s touto vzdáleností?"

"Pochopit, že neexistuje."

"To znamená, že já a Bůh jsme jedno?"

"Ne jedno, ne dva."

"Jak je to možné?"

"Slunce a jeho paprsky, oceán a jeho vlny - ne jedno, ne dva."

__________________________________________________________________________

  

"Pomoz nám najít Boha."

"V tomto směru vám nikdo nemůže pomoct."

"Proč?"

"Ze stejného důvodu, proč nikdo nemůže pomoct rybě najít oceán."

 _________________________________________________________________________

Bytost dobrého srdce vidí všude dobrotu.
A člověk špatný zase jen samou špatnost.
Neboť člověk má tendenci vidět v druhých odraz sebe sama.
A. de Mello

 _____________________________________________________________________

POUČENÍ OD MOTÝLA:

motyl.pps (327 kB)

__________________________________________________

Lpění není skutečnost. Jen přesvědčení, představa ve vaší hlavě získaná naprogramováním.

 

Kdyby ve vaší mysli ta představa neexistovala, k ničemu byste se nepoutali. Měli byste lidi i věci rádi, dokázali byste se z jejich přítomnosti opravdu těšit, aniž by se ve vás rodily sebemenší tendence na nich lpět. A popravdě řečeno, je snad nějaký jiný způsob, jak se z něčeho těšit?

 

Projděte teď jedno po druhém všechna svoje lpění. A ke každé osobě či věci, která vám vytane na mysli, promluvte takto:

 

"Já na tobě vlastně vůbec nelpím. Jen jsem podlehl mylnému přesvědčení, že bez tebe nebudu šťastný."

 

Udělejte to, upřímně a poctivě, a uvidíte, jakou to ve vás způsobí změnu:

 

"Já na tobě vlastně vůbec nelpím. Jen jsem si nechal namluvit, že bez tebe nebudu šťastný." 

 

 

Pokaždé, když jste plni úzkosti a obav, je to proto, že můžete přijít o předmět vašeho lpění.

 

A pokaždé, když na vás padne žárlivost, není to snad proto, že by vám někdo mohl odnést to, na čem jste závislí?

 

A téměř veškerý váš hněv vám způsobuje někdo, kdo vám na vaší cestě k tomu, na čem tak lpíte, chce stát v cestě, nebo ne?

 

A všimněte si, jak býváte paranoidní, když je předmět vaší závislosti v ohrožení - jste neschopni myslet objektivně, celé vaše vnímání je pokřivené.

 

A když se nudíte, není to snad proto, že vám chybí přísun toho, co vás podle vašeho  přesvědčení může uspokojit, toho, na čem jste závislí?

 

A když jste sklíčeni a nešťastni, příčina je nasnadě: život vám nedává to, bez čeho, jak jste se naučili věřit, nemůžete být šťastni.

 

Téměř každá negativní emoce, kterou prožíváte, je přímý výsledek vašeho lpění.

 

 

Další přesvědčení: budu šťastný, až se mi podaří změnit situaci, ve které se nacházím, a taky lidi kolem.

 

Není to tak. Ve snaze přeskládat svět člověk vyplýtvá, a hloupě vyplýtvá, mnoho energie. Je-li změna světa náplní vašeho života, klidně si ho běžte měnit, ale neopájejte se při tom mylnou představou, že vám to přinese štěstí.

 

Šťastnými či nešťastnými vás nečiní svět a lidé kolem vás, ale to, co se vám odehrává v mysli.

 

Hledat pocit štěstí v okolním světě, ve světě mimo vás, je stejné jako hledat orlí hnízdo na dně oceánu. Takže jestli chcete být šťastni, přestaňte plýtvat silami na léčení pleše nebo formování přitažlivého těla nebo na změnu bydliště, zaměstnání, komunity, životního stylu či dokonce vlastní povahy. Uvědomujete si, že byste mohli změnit každou z těchto věcí - že byste mohli krásně vypadat, být okouzlující osobností v úchvatném prostředí a stejně byste nebyli šťastni? A vy někde hluboko uvnitř víte, že to tak je, a přesto jste schopni plýtvat úsilím a energií ve snaze získat něco, o čem víte, že vám to štěstí nepřinese.

  

Další mylné přesvědčení: budu šťastný, až se mi vyplní všechna má přání.

 

Není to pravda. Jsou to naopak právě tato vaše přání a lpění, co z vás dělá lidi plné napětí, marnosti, nervozity, nejistoty a obav.

 

Sepište si všechna svá přání a všechno, na čem lpíte, a každé té jednotlivé věci řekněte:

 

"Hluboko ve svém nitru vím, že i když tě získám, nebudu šťastnější."

 

A zamyslete se nad pravdou těchto slov. Splnění tužeb vám může nanejvýš přinést záblesky rozkoše či vzrušení. Nezaměňujte je však s pocitem štěstí.