SEDM ETAP ŽIVOTA

____________________________________________

Lidský životní proces je rozdělen do sedmi stádií. Každá fáze má velký význam v rozvoji duše a všech 7 stádií umožňuje rozvinout určité aspekty dvanácti základních životních lekcí.

1. Plánování před narozením. Požádáme lidi, aby nám zahráli v životě určitou roli, aby nám tak pomohli zvládnout určitou lekci, na které jsme se rozhodli pracovat. Toto stádium si po narození nepamatujeme. Shromáždění spirituální rodiny - v době, kdy jsme se poprvé inkarnovali jako lidské bytosti, jsme se narodili se skupinou duší, kterou jsme dobře znali a důvěřovali jsme jí, je to naše původní spirituální rodina. Poté jsme začali nabírat karmické zkušenosti a tak jsme si vy tvořili další spirituální rodiny, se kterými jsme strávili spoustu životů. I když jsme se narodili na opačném konci světa, až přijde ten správný čas, nevyhnutelně potkáme jeden druhého, abychom si aktivovali určitou smlouvu. I když je naše spirituální rodina inkarnovaná a my jsme stále v období před narozením, tito lidé nás navštíví jako duše. Vybereme si mužské nebo ženské tělo a potenciál, kterého můžeme dosáhnout.

2. První přechod. Konečné rozhodnutí - nejtěžší přechod, který uděláme, je cesta, kterou podnikneme při narození. Je těžší než náš poslední přechod - smrt, protože jediný způsob, kterým můžeme přejít z neomezené formy do omezené formy fyzického těla, je snížení úrovně vibrace. Během těhotenství si můžeme znovu uspořádat všechny potenciální možnosti, které jsme si zvolili, a udělat konečné rozhodnutí. Ještě se můžeme rozhodnout, jestli naplníme určité svazky nebo ti druzí se mohou rozhodnout jinak (matka). Někdy si narození můžeme rozmyslet a počkat na vhodnější dobu, což je častý důvod samovolného potratu, nebo že se matka rozhodne pro přerušené těhotenství. Bohužel tyto činy provází zbytečný a sebepoškozující pocit viny. Je důležité si uvědomit, že je není možné zabít duši, a že vždy máme svobodnou volbu, která je respektována. Pokud matka i dítě souhlasí, těhotenství pokračuje. První přechod duše do fyzického těla se stane, když je dítě v děloze. Během těhotenství zakouší duše první lidské prožitky. Komunikace mezi matkou a dítětem je velmi silná. Někdy si dítě nese silný energetický otisk už od těhotenství, i když se o to nepřičinilo, pouze na něj byla přenesena (otec bil matku). I po narození je pro duši možné si to rozmyslet, což vede k úmrtí novorozence. Je to jeho svobodná volba.

Hledání Boha – Pokud se rozhodneme zůstat, první věc, kterou uděláme je, že se energeticky spojíme s rodiči, a poté s dalšími členy naší rodiny. Nato začneme hledat vyšší význam bytí, což mimo jiné souvisí s prvotními myšlenkami o Bohu. Spousta lidí si myslí, že bůh je všemocná bytost, která nás shora sleduje a stará se o naše veškeré potřeby. Protože naši rodiče jsou pro nás v životě na Zemi pevná opora, na které se spoléháme, že naplní všechny naše potřeby, zakládáme první dojem Boha na ně, a proto si myslíme, že Bůh a nebe jsou někde mimo nás. Energetický vzor - jsme připraveni hledat energetický vzor. Je to často dospělý v našem nejbližším okolí, který má velmi podobný energetický vzor, podle kterého se řídíme. Bývá to záležitost dohody. Tato smlouva nám poskytuje jistotu, že se vyrovnáme se svou lidskou formou i s energetickým vzorem. Náš energetický vzor může aktivovat krátkodobý oční kontakt, proto je oční kontakt velmi důležitý. Lidé, kteří nezažili aktivaci svého energetického vzoru, mají problém se svou identifikací, což může být záměrem, pokud si vyberou pracovat na lekci přijetí, pravdy nebo důvěry. Tito lidé se často cítí na Zemi jako cizinci v cizí zemi, a jsou spíše pozorovateli než účastníci dění.

3. První setkání s mocí. Poté, co si zvykneme na život v lidském těle, si začneme uvědomovat, že jsme pod určitou kontrolou a v tomto období začneme projevovat svou moc. Je pro nás důležité v tomto období se vyrovnat s mocí, kterou máme a vymezujeme svou moc. Je důležité se cítit dobře, když užíváme svou sílu, protože v této době si vytváříme otisk, který si často neseme celý život. Dítě často křičí a tato doba není dobrá k učení dítěte jeho odpovědnosti, ale také není dobré dítě v křiku podporovat. První energetické otisky - energetické otisky jsou stopy, které nám zanechává zkušenost. Jejich účelem je umožnit zvládání základní životní lekce. První reflexe vztahů - v této době se učíme vyvažovat svou sílu s lidmi kolem sebe. Myslíme si, že jsme všemocní, a zjišťujeme, že ostatní si také myslí, že jsou všemocní. Poté si začneme vytvářet vztahy, které nám reflektují užívání své síly, a my začneme vidět následek užití své síly, a také její zneužití, což nás velmi ovlivní. Energetické stopy mohou být pozitivní, kdy nás rodiče podporují a bezpodmínečně milují, nebo negativní, kdy nás emočně nebo fyzicky zneužívají.

Zanedbání vyjádření moci - pokud je naše síla odmítnuta a dokonce násilně přebita, naučíme se, že pro nás není bezpečné vyjádřit svou sílu a naučíme se svou tvořivou energii směrovat do vlastního nitra. Pokud potlačíme sílu, potlačíme tvorbu, což vede k aktivaci energetických chorob jako je deprese, úzkost a další bolestné emocionální stavy. Neschopnost vyjádřit svou sílu a tvořivost vede k vytvoření vakua, prázdnoty, která nás v dospělosti vede k destruktivitě. Tato prázdnota představuje důvod, proč mají někteří lidé touhu uplatnit svou moc nad jiným člověkem. Dochází k tomu různými projevy hněvu přes manipulativní chování, šikanování, rváčství, pedofílii atd. Tito lidé tak často jednají z důvodu nepochopení své osobní moci, která nebyla jasně vymezena v raném stádiu jejich života. Často je tento styl chování předáván z generace na generaci do té doby, než tento princip některý člen rodiny neovládne.

4. Zodpovědnost a první zralost. Hledač - stádium života, kdy vyjadřujeme svou sílu děláním zralejších rozhodnutí. Často se uchylujeme k rebelství jako způsobu předvedení nového způsobu vnímání vlastní moci, máme pocit nepřemožitelnosti a máme přehnanou důvěru ve vlastní schopnosti - učíme se zkoumat, kde jsou hranice. Nic jim není svaté a učí se přehodnocovat věci kolem sebe. Zodpovědnost - uvědomíme si, že osobní zodpovědnost je výrazem rovnováhy osobní moci. Začneme být realističtější v tom, kým skutečně jsme. Základní lekce života - v tomto období se aktivuje naše základní životní lekce, ať pozitivním nebo negativním způsobem. Pokud jsme se nenaučili zvládnout základní lekci na základě pozitivního utváření, v tomto životě si ji můžeme vybrat ovládnout přes negativní zkušenost. Vztahy druhé úrovně - máme zájem o utváření vztahů, často trvající po celý život, a uvědomujeme si radost a příjemné pocity, které zažíváme, když vědomě děláme radost ostatním lidem.

5. Zralost. Osvícený hledač - je to stádium života, kdy začínáme objevovat, co je opravdu důležité. Máme touhu vyjádřit svou vášeň a řídit se srdcem. Co cítíme, začne být důležitější, než co si myslíme. Obnova vlastního Já a vztahů - mnoho z nás zažije spirituální probuzení a začne přehodnocovat vše, co dosud znali, a uvidí situace v širším obraze. Lidé toto období nazývají "krizí středního věku" nebo "syndromem prázdného hnízda" nebo "strachem ze stáří". Ve skutečnosti je to něco hlubšího a my si uvědomíme, že štěstí je důležitější než sebeuspokojení. Druhý dech - pokud se někdo dosud "neprobudil", přijde "druhý budíček" v podobě náhodného setkání, které nás vyhodí ze starých, nefunkčních kolejí, a pomůže nás dostat na naši cestu, abychom dokončili nějaký specifický úkol. Aktivace lekce života - pokud jsme plně neovládli svou životní lekci, v tomto období máme další příležitost k jejímu ovládnutí.

6. Zjednodušení života je návratem do dětství. Znovu si uvědomujeme, co je opravdu důležité, a začneme si zjednodušovat život. Pokud se máme "navrátit domů", musíme se začít zbavovat všech věcí, ke kterým jsme na zemi připoutáni, včetně lidí a věcí. Jediný způsob, jak toho můžeme dosáhnout, je stát se znovu dítětem. Tanec na obou stranách opony - spousta lidí má strach, že budou ve starším věku závislí na svých dětech. Ve skutečnosti stáří je důvod k oslavě, ne k obavám. Je třeba přijmout stárnutí, a ti, kteří se vyhýbají tomuto zjednodušení si života, jsou tomu často přinuceni Alzheimhrovou nemocí nebo další formou demence. Ti, kteří se brání návratu k čistotě a jednoduchosti stavu dítěte zažijí to, čemu se říká „tančení na obou stranách“, kdy chvíli komunikují s lidmi a chvíli s duší na spirituální úrovni, což může vést ke zmatení a frustraci, ale také může napomoci člověku odejít na druhou stranu.

Druhý přechod a konečné dohody - poté zemřeme. Smrt je velký dar, který můžeme přijmout s lehkostí a půvabem, nebo můžeme mít s tímto odchodem těžkosti. Jestliže jsou všechny strany procesu v souladu, může dojít k ustavení konečných dohod. Jedna dohoda, která má být uzavřena před smrtí, se týká osoby, jež byla vybrána, aby nám dala povolení odejít. Syn nebo dcera řekne: "Tati, vše je v pořádku. Můžeš odejít. Máme tě rádi. Neboj se, postaráme se o matku." Další dohoda se týká osoby, která nás na onom světě uvítá. Na druhé straně nás uvítá již zemřelý člověk, kterého jsme dobře znali, který z druhé strany natáhne ruku a přivítá nás doma. Je často neuvěřitelné, jak lidé, kteří se celý život nezajímali o spiritualitu, se o ni najednou začnou zajímat. Navzdory tomu, čemu věříme, v poslední fázi se všichni navrátíme do spirituálního světa.

7. Asimilace. Zakotvení - po smrti jako duše obvykle navštívíme jednoho nebo více našich nejbližších, což oni uvidí nebo se jim o zemřelém zdá. Protože jsme zde zanechali fyzické tělo, není těžké upadnout ve zmatek a mít zpočátku problémy s rozeznáváním toho, co se s námi děje. Naše první myšlenky se týkají našich milovaných, což nás okamžitě vrátí do jejich blízkosti. Nejlepší je se rozloučit než umřeme, protože jakmile po smrti začneme myslet na naše blízké, umístí nás to zpátky do jejich pole. Vzpomínky na život - poslední fáze zahrnuje přehled životních zkušeností a rozhodnutí, a jaký dopad měly naše činy. Když se navrátíme domů, projdeme aklimatizací a "rozprostřeme se v nebi". Dále potkáme další duše, se kterými jsme sdíleli svůj život, a diskutovat s nimi, co se stalo a jak fungovaly naše dohody. Všechny zkušenosti jsou vzpomínány jako neutrální, protože na úrovni duše není žádná polarita. Včlenění životních zkušeností do nitra osobnosti - poté se rozhodneme, které zkušenosti vneseme do nejhlubší osobnosti, a které uvolníme. Je to etapa, kdy si můžeme vybrat, zda ulpíme na negativních zkušenostech, jež přezkoumáme v budoucích životech, čemuž říkáme energetické otisky, a nastavíme si pro příští inkarnaci nové energetické otisky.

Dvě otázky na konci života - Dělali jste to, co vás opravdu baví? Zažili jste ve svém životě spoustu radosti?

Zdroj - Spiritual psychology (12 duchovních pravidel) - Steve Rother

https://www.lightworker.cz/Default.aspx